Černobyl

Viktor Petrovič Brjuchanov- V roce 1959 promoval na Energetickém oddělení Tasken Polytechnic Institute.  Po ukončení studia pracoval v uhelné elektrárně Angren TPP (Tashkent region) na následujících pozicích: instalace odvzdušňovače v provozu, řidič napájecího čerpadla, asistent řidiče turbíny, řidič turbíny, vedoucí inženýr turbíny, vedoucí směny, vedoucí turbínové dílny. V roce 1966 byl pozván k práci na Slavyanskaja TPP(Doněcká oblast), kde pracoval do roku 1970 jako vedoucí mistr, zástupce vedoucího kotelny a turbínové dílny, vedoucí této dílny, zástupce hlavního inženýra. Člen CPSU od roku 1966. V elektrárně vykonával pozici ředitele. Ve 2:30 hod. se dostavil k elektrárně, kde mu Akimov ohlásil vážnou radiační havárii a přikázal okamžité chlazení reaktoru. Význačně se podílel na uspíšení výstavby 4 reaktoru. Z důvodu dokončení výstavby v termínu byla na jeho příkaz opomenuta, nebo vynechána bezpečnostní zkouška součástek před spuštěním reaktoru. Byl odsouzen k 10ti letému vězení ve výkonu trestu strávil pouze 5 let. Po propuštění pokračoval v jaderné elektrárně Černobyl jako vedoucí technického oddělení.

Nikolaj Maksymowič Fomin- Ve 4 hodiny se dostavil k elektrárně, kde opětovně urgoval prostřednictvím operátorů chlazení reaktoru. Po nehodě měl Fomin vážné psychologické problémy. Před soudem se pokusil spáchat sebevraždu. Později, již ve výkonu trestu se jeho stav natolik zhoršil, v roce 1988 byl propuštěn a převeden na psychiatrickou kliniku. Soud se konal ve městě Černobyl nacházející se 12 kilometrů od jaderné elektrárny.a je vystavena menší radiační kontaminaci než Pripyat.  Byl odsouzen k 10ti letému vězení ve věznici . V elektrárně vykonával pozici provozního inženýra.

Boris Stolyrchuk-V době výbuchu se nacházel společně s Djatlovem, Akimovem, Toptunovem ve velíně  cca 300m od 4 reaktoru. Explozi přežil, žije dodnes. V elektrárně měl pozici vrchního inženýra regulační jednotky.

Yuri Tregub- pracoval jako vedoucí směny bloku č. 4. Pracoval v denní směně ale z důvodu bezpečnostního testu zůstal ve velíně i po příchodu noční směny Alexandra Akimova. Přežil.

Anatolij Stepanovič Djatlov-V době výbuchu se nacházel ve velíně cca 300m od 4 reaktoru.  Byl vystaven ozáření neuvěřitelných 390rem, kdy toto se na jeho zdraví výrazně nepodepsalo. Po nahlášeném rozsahu poškození od podřízených dále trval na obnově chlazení reaktoru Toto se podařilo až zasahujícím hasičským jednotkám. Místo havárie údajně opustil mezi prvními. V probíhajícím soudním procesu ve městě Černobyl byla vyslovena jeho vina s odsuzujícím verdiktem 10ti let žaláře ve věznici Lukyanovskaja v Kyjevě po odpykání poloviny trestu byl z důvodu nemoci propuštěn. V roce 1995 zemřel na infarkt v věku 64 let. Nikdy vinu nepřiznal.  V elektrárně měl pozici zástupce provozního inženýra (nejvýše postavený při bezpečnostním testu)

Alexander Fyodorovich Akimov- V roce 1976 promoval na Moskevském energetickém institutu s titulem v automatizaci tepelných a energetických procesů. Od září roku 1979 byl zaměstnán v jaderné elektrárně Černobyl jako vedoucí technik řízení turbín, 10 července 1984 byl povýšen a začal pracovat jako vedoucí směny bloku č 4. V době výbuchu se nacházel s Djatlovem ve velíně cca 300m od 4 reaktoru a byl taktéž zasažen obrovskou opakovanou dávkou ozáření odhadem až 1500 rem. Cca po hodině od havárie a od prvního vystavení se vysokému stupni ozáření se společně s Toptunovem stále nacházeli v místě havárie a to u bezpečnostních ventilů reaktoru, nacházejících se v těsné blízkosti 4 reaktoru, snažili se, aby do reaktoru začala téct chladící kapalina. V těchto okamžicích byl Akimov vystavován 5ti násobku již obrovské hodnoty radiace, které byl vystaven ve velíně. Pro představivost bezpečná hodnota radiace pro člověka je 20 rem. Po půl osmé ráno byl nucen z důvodu otravy těla radiací (časté zvracení značná vysláblost organismu) svou práci ukončit. Svůj boj s otravou prohrál 15 dní po nehodě v 6 Moskevské nemocnici ve věku 33 let. K celé události se stačil ještě vyjádřit se slovy „udělal jsem všechno správně, nechápu jak to že se to stalo“. V době smrti opustil svou manželku Lyubu a dva syny Alex- 9 let a Konstantin- 4 roky. Dne 12. 12. 2008 byl dekretem prezidenta Ukrajiny vyhlášen řádem odvahy III stupně.   

Leonid Fedorovič Toptunov- V roce 1983 promoval na Národní výzkumné jaderné univerzitě MEPhI. Od 3. března 1983  pracoval v jaderné elektrárně Černobyl jako inženýr řídícího panelu a poté jako vedoucí inženýr řízení reaktoru v bloku IV. Od doby výbuchu v 1:23:49 hod. až do pozdních ranních hodin se nacházel stále ve společnosti Akimova, byl vystaven stejně obrovské životu neslučitelné dávce radiace až 1000 rem. Zemřel 3 dny po Akimvově smrti na nemoc z ozáření v 6 Moskevské kliniční nemocnici ve věku 26 let. I Toptunov se k celé věci vyjádřil, trval na své nevině a tvrdil že udělal všechno co bylo v jeho silách.

Nikolai Gorbachenko-V roce 1974 absorboval elektromechanickou vysokou školy v Kyjevě. Od roku 1977 pracoval v jaderné elektrárně v Černobylu jako elektrikář v elektrické prodejně a poté jako dozimetrista v oddělení ochrany a bezpečnosti práce. Po výbuchu vypadl el. proud a telefonické spojení s velínem č 4 bylo přerušeno. Dostal příkaz od Djatlova okamžitě  najít Khodemchuka o kterém od výbuchu nikdo nic nevěděl - bohužel marně, obdržel radiační dávku okolo 300 rem. V 5 hodin ráno byl převezen do nemocnice v Moskvě odkud byl 27. října propuštěn. Nyní má invalidní důchod je ženatý a má vnuka. Za účast na následcích havárie v Černobylu v prosinci 1986 mu byl udělen Řád práce Glory.

Vladimir Shashenok-. V roce 1970 absolvoval průmyslovou školu Konotop a svou kariéru zahájil v jaderné elektrárně v Černobylu v srpnu 1980. Pracoval jako instalátor řídících a měřících přístrojů a automatizace 5, 6 číslic montážní a zkušební dílny.  V noci z 26. dubna 1986 byl v místnosti odvzdušňovače, kde řídil parametry systémů a zařízení výkonové jednotky kde utrpěl tepelné a radiační popáleniny. Byl nalezen v bezvědomí jeho tělo bylo silně kontaminované. Zemřel v 6 hodin v nemocnici v Pripjati. 

Alexandr Lelechenko- V roce 1966 promoval na katedře elektrické energie Kyjevského polytechnického institutu.  31. března 1975 přišel do jaderné elektrárny v Černobylu na místo vedoucího směny v elektrické dílně. Do té doby pracoval jako vedoucí mistr ve státní elektrárně . V noci z 26. 4 1986 se přímo podílel na hašení požáru. Po nehodě byl hospitalizován v nemocnici Pripjať, ale po krátké době, kdy se cítil lépe, se vrátil na pohotovostní energetickou jednotku a obdržel smrtící dávku záření. Byl hospitalizován v Kyjevě, kde zemřel

Valery Perevozchenko-V elektrárně měl pozici vedoucí směny v reaktorové dílně č. 2. V čase výbuchu se nacházel nedaleko velínu byl svědkem všeho co se stalo zemřel za 6 týdnů na popáleniny a nemoc z ozáření, které utrpěl když se marně pokusil najít svého přítele a spolupracovníka Khodemchuka.

Valery Khodemchuk-V elektrárně byl provozovatelem hlavního cirkulárního čerpadla. Po druhém výbuchu který následoval pouze několik vteřin po prvním byl pravděpodobně okamžitě zabit. Nacházel se v zhroucené části budovy hned vedle reaktoru. 

Alexader Yuvčenko-V elektrárně byl zaměstnán jako inženýr-mechanik. V době výbuchu se nacházel ve své kanceláři mezi reaktory 3 a 4, byl vystaven záření o velikosti 410 rem. Ve 3:00 ráno začal intenzivně zvracet; do 6:00 hod. už nemohl chodit. Byl hospitalizován rok v moskevské nemocnici, kde podstupoval krevní a plazmatické transfuze a řadu kožních štěpů. Žije dodnes v městě je ročník 1964. Z důvodu vysokého ozáření trpí nízkou srážlivostí krve a nesmí přijít do kontaktu s olejem naftou a benzínem.